Ještě se docela nezabouchly

dveře - rám tvých zad

- a hejna vnad

snad , snad jen pro mě zřetelných

padla dolů do polí

je podzim náš

- slunečný, co nebolí

(zatím)

a sotva jsem si přeříkala

tenhle otčenáš

rám dveří znovu roubí

tvůj hlas a tvář tvou

konečně zas zepředu

Nesvedu už, nesvedu

dělat že bych nechtěla

ten chleba s tebou péct

- když spolu jsme sklidili

a teď nad úrodou

postáváme

(a někde mimo rám

obrazu

i kožešiny sobolí

se nabízejí k výkladu)